Aktuality

Studium moderní strojařiny má široký záběr. Student magisterského oboru Procesní a zpracovatelská technika, Jan Pipek, je toho zářným příkladem a v rozhovoru o potravinách budoucnosti a cvrččí mouce potvrzuje, že studium je pestré a má smysl. Většinu lidí by překvapilo, že budoucí strojní inženýři zkoumají například i technologii mletí cvrčků. Ale i takovou problematiku je na Fakultě strojní ČVUT v Praze možné řešit. Budoucím absolventům tak široký záběr studia umožní uplatnění přesahující i do hodně vzdálených oborů.

Honza právě dokončil diplomovou práci na téma „Experimentální analýza procesních podmínek pro efektivní mletí cvrččí mouky“. Je neobvyklé a vyvolává zvědavost. Měli jsme na něj řadu otázek.

Jak vás napadlo věnovat se mletí cvrčků? 

„Dostal jsem se k tomu vlastně úplnou náhodou, když jsem byl v rámci programu Erasmus ve finské Lappeenrantě. Kamarád byl zapálený do alternativních metod stravování a jednou mi nabídl možnost účastnit se exkurze na malé cvrččí farmě. Tam jsem se dozvěděl, že Finové jsou jedni z průkopníků entomofágie v Evropě a o tom jaké výhody chov cvrčků přináší. Velmi mě to tehdy zaujalo a při výběru diplomové práce jsem dlouho neváhal. Můj vedoucí práce se na mě nejdříve koukal trochu nedůvěřivě a pobaveně, ale umožnil mi toto téma rozpracovat a  podpořil mě v této aktivitě. Myslím, že ho to nakonec i bavilo“, dodává s úsměvem Jan. 

V asijských zemích je konzumace hmyzu častá, ale v Evropě se asi prosazuje těžko.

To rozhodně. Asiaté i Afričané jsou na konzumaci hmyzu zvyklí a v jejich jídelníčku se objevuje celkem pravidelně. V Čechách jsme konzervativní a při představě cvrčka k obědu se Vám každý vysměje a dá si radši svíčkovou se šesti, říká s úsměvem Jan. Je ale pravda, že v mladší generaci je vidět trochu jiný přístup a postupně se na náš trh dostávají potravinové doplňky a krekry právě ze zmiňovaného hmyzu.

Chtěl jste svou prací přispět ke konzumaci hmyzu v Čechách?

To ani ne, možná to bude mít nějaký boční efekt a přispěje k rozšíření povědomí.  Nicméně moje práce se zabývá především návrhem suché technologie, konkrétně nastavením provozních podmínek mlýnů s cílem dosáhnout požadované jakosti mouky. Hlavním cílem celé práce je pak navrhnout takové podmínky mlýnů, při kterých by se dala zpracovávat mouka s vysokou jemností i v menší výrobě. Ta by díky tomu mohla být konkurenceschopná průmyslovým závodům, kde se denně zpracovávají větší objemy hmyzu. Důvodem je pak vize budování menších decentralizovaných výroben v zemích třetího světa, které by svou jednoduchostí, dostupností a kvalitou mohli zpestřit jídelníček místních obyvatel. Třeba jim i zachránit život.

Co v diplomce konkrétně řešíte?  

Jak již bylo částečně řečeno v předchozí otázce, cílem je vytipovat vhodné principy rozpojování, otestovat aplikační potenciál různých typů mlýnů a nalézt vhodné provozní nastavení vybraných mlýnů pro dosažení potřebné jemnosti.  Dnes je v průmyslu nejrozšířenější tzv. mokré zpracování, kdy srdcem celé výroby je extrudér a rozprašovací sušárna. Tato metoda je velmi energeticky náročná, především díky velkému vodnímu hospodářství, kdy je třeba vysoký příkon na odpar přebytečné vody, která se přivádí v extrudéru. Já jsem se rozhodl jít opačnou cestou, tedy suchou technologií a minimalizovat, tak množství vody v celém procesu.  Hlavními zařízeními pak jsou komorová sušárna a nožový mlýn. V práci byly testovány i jiné typy mlýnů, přičemž se nejlépe osvědčil nožový mlýn, vzhledem k energetickému a cenovému kritériu. 

Výroba mouky z malých cvrčků ale vyžaduje vybudování velkokapacitních chovů. I to jste v diplomce řešil?   

Ano to je pravda, dnes se cvrček chová ve velkých plně automatizovaných vertikálních farmách. Nicméně moje specializace se zabývá návrhem technologií, strojů a aparátů pro potravinářský průmysl, tj. pro zpracování cvrčků na žádané produkty. Toto téma je spíše logistickým, či zemědělským oříškem. Co je však zajímavé, že cvrček má minimální nároky na život. Dokonce spotřebuje dvakrát menší množství stravy v porovnání se skotem. Zároveň produkuje zanedbatelné množství CO₂ a k životu nepotřebuje ani moc místa. Jedinou doposud známou nevýhodou při chovu je potřeba stálé a relativně vysoké okolní teploty. Ta má na jeho život zásadní vliv. Rozhoduje o jeho době páření a velikosti konzumace potravy. Tento problém je však v zemích tropického a subtropického pásu zanedbatelný. Cvrččí mouka se tedy zdá být vhodným potravinovým doplňkem v Africe, kde je nedostatek pitné vody a chov možné zlevnit díky přirozeně vysokým teplotám.

Existují už někde takové farmy na chov cvrčků? 

Existují, dokonce jako Češi držíme prim a patříme mezi průkopníky ve světě, jen to u nás moc není vidět. Parta mladých kluků vlastní jednu z největších farem svého druhu na světě. Mají ji v Thajsku, to je velkou výhodou především díky vhodnému klimatu, což značně zlevňuje chov. Navíc pokud není odbyt na evropském kontinentu, mohou cvrčky prodávat místním, kteří jsou na ně zvyklí. Je to tedy učebnicový příklad, jak udělat udržitelný a smysluplný business model. Díky tomu budou schopni na trhu obstát dlouho a třeba se jim jednou podaří cvrčka prosadit jako regulérní potravinu.

V poslední době u nás „peče celá země“, ale o mouce ze cvrčků nikdo v televizi nemluví. Jestli jste jí nabídl kolegům nebo příbuzným, co říkali?

Musím přiznat, že vždy, když jsem cvrččí mouku či samotného cvrčka nabízel, setkal jsem se s počátečním odporem, což je pochopitelné. Lidé se většinou bojí věcí, které neznají. Také jsem s tím bojoval. Pokud s tím ale byli dotyční seznámeni  a dostatečně připraveni, tak většině cvrček zachutnal nebo spíš nevadil, dodává se smíchem Jan. Nakonec se mi podařilo přesvědčit i maminku, a to už je co říct. Cestou u nás v Evropě  je tedy především edukace, což bude ještě chvíli trvat.