Otevřená okna řeší problém s větráním na školách jen velmi omezeně

Upozorňuje na to už nějaký čas doc. Ing. Vladimír Zmrhal, Ph.D. z  Ústavu techniky prostředí, Fakulty strojní, ČVUT v Praze. I proto se rozhodl napsat na toto téma publikaci Větrání škol v souvislostech, nicméně problém i tak přetrvává…

Kde je zakopán pes?

Problém spočívá v tom, že stávající předpis Ministerstva zdravotnictví, který se vztahuje na větrání škol, si odporuje. Obsahuje totiž dvě zcela protichůdná ustanovení: Jedno říká, že přirozené větrání musí být v případě těsných oken zajištěno mikroventilací nebo větracími štěrbinami. Druhé stanovuje, že do učebny má být přiváděno 20 až 30 m3/h čerstvého vzduchu na žáka. Přitom mikroventilací ani štěrbinami nelze takových průtoků vzduchu dosáhnout. Navíc druhý požadavek vede k trvalému větrání učeben v uvedených dávkách vzduchu, což si málokdo uvědomuje. Je možné větrat trvale otevřeným oknem v zimě?

Jak dlouho trvá tenhle stav?

Problematika větrání škol není nová. Už naši předchůdci upozorňovali na složité okolnosti, které je nutno respektovat. Rád cituji ze starší literatury, výmluvný je citát z roku 1903 „Zříditi ve školních budovách řádné, požadavkům zdravotnictví vyhovující topení a větrání jest úkolem dosti nesnadným …“ a to v době, kdy budovy nebyly zdaleka vybaveny takovými okny jako dnes. Už tehdy věděli, že přirozené větrání okny není pro školy zcela vhodné.
Nevhodně formulované novodobé předpisy se datují do roku 2001. I přes to, že technici na tento stav dlouhodobě upozorňovali a kritizovali jej, nic se do dnešních dnů prakticky nezměnilo. Otázka řešení energetické náročnosti budov se omezila pouze na zateplování a výměnu oken a nikdo neřešil otázku, jaký to bude mít dopad na vnitřní prostředí. V současnosti se začíná situace mírně zlepšovat, o problému se hodně mluví a existují dotační tituly, které podporují sofistikovaná řešení. Bohužel většina škol už procesem rekonstrukce prošla a náprava je jen těžko uskutečnitelná.
Ústav techniky prostředí je pracovištěm s dlouholetou tradicí a problematika vnitřního prostředí v budovách nám není cizí. Proto jsme se rozhodli vydat nejprve osvětový materiál a snažíme se alespoň upozornit zainteresované osoby, že takový problém existuje. Pomáhali jsme s nastavením podmínek pro čerpání dotací. Pokud chce dnes škola zateplit a vyměnit okna a zároveň čerpat dotaci, musí mít vyřešené větrání. Posledním počinem je kniha Větrání škol v souvislostech, která se snaží problematiku popsat detailněji.

Vše se zdá tak zřejmé a srozumitelné, že nechápu, jak se o tom dá napsat celá knížka…

Máte pravdu, jedná se o zdánlivě elementární záležitost. Ovšem okolních vlivů, které do problematiky vstupují, je strašně moc.  Větrání otevřeným oknem je sice možné, ovšem v zimním období může přívod chladného vzduchu způsobit tepelný diskomfort – pocit průvanu. Děti se můžou při otevřených oknech v zimě nachladit. Hluk z dopravy, znečištění venkovního ovzduší, bezpečnost žáků apod. to jsou všechno aspekty, které přirozené větrání znehodnocují. Asi nejvážnějším problémem zejména starších rekonstruovaných škol je radon, který může vnikat do budov z podloží a v případě těsné budovy zůstává ve třídách, což je vážný problém. Jediná účinná prevence je přitom řádné trvalé větrání, přirozené větrání příliš nefunguje – mikroventilace a štěrbiny prakticky vůbec. Větrání otevíráním oken, tzv. provětrávání, má omezený účinek a je závislé na uživateli, tedy na učiteli. To znamená, že přenášíme povinnost větrat na učitele. Je to správně? Neměli bychom učiteli vytvořit podmínky pro jeho práci? Dle mého názoru by řádné větrání mělo být zajištěno bez jeho vědomí – automaticky.

Přinášíte i nějaké řešení?

Řešení existují. Pokud chceme šetřit energií a zároveň vytvářet kvalitní vnitřní prostředí, což jsou záležitosti, které jdou proti sobě, musíme nalézt nějaký kompromis. Nucené větrání se zpětným získáním tepla – tzv. rekuperace, funguje autonomně, bez zásahu učitele navíc nám umožňuje větrání kontrolovat – regulovat. Tak jako dnes už nemusí učitel během vyučování přikládat polínka do kamen, neměl by se starat ani o větrání. Měli bychom mu vytvořit podmínky pro efektivní práci s dětmi – učitel je tady od toho aby učil, ne aby větral. Největší problémy s větráním máme v zimě, zatímco v období, kdy se netopí, můžeme přirozené větrání okny bez problémů použít. Proto by okna v učebnách měla být vždy otevíratelná. Do roku 2014 stát podporoval pouze zateplení a výměnu oken, od roku 2015 jsou podporovány jen projekty, kde je větrání řešeno nuceně se zpětným získáváním tepla.

Je větrací systém s rekuperací finančně náročná věc?

Ano samozřejmě, je to strojní zařízení, které vyžaduje stavební připravenost, napojení na elektrickou energii apod. Z pohledu školy se jedná řádově o miliony korun, ale jak jsem již naznačil, existují dotační tituly, které náklady z velké části pokryjí. U nových škol by pak větrání mělo být řešeno automaticky. Další záležitostí je pak provoz a údržba těchto zařízení, opět není možné svěřit starost o zařízení učiteli.

Netýká se stejný problém vlastně všech staveb, v nichž lidé bydlí a pracují?

Stejný problém je např. u obytných domů. Když jsem bydlel před rokem 1989 v panelovém domě s dřevěnými okny, na otopných tělesech byly takové nádoby, do kterých maminka nalévala vodu, aby zvlhčovala vzduch. To proto, že větrání bylo díky netěsnostem v oknech přirozené a navíc velmi intenzivní – vzduch se vysoušel. Tepelné ztráta větráním byla veliká, na druhou stranu energie byla levná, dotovaná, takže to bylo každému jedno. Po revoluci se začala okna utěsňovat a později i vyměňovat za nová, těsná a vznikl problém s nekvalitním vnitřním prostředím i v obytných budovách. Rázem jsme se dostali na opačný pól problému. Člověk sám i svou činností produkuje vodní páru, která, když se neodvádí, může kondenzovat na chladných plochách a vytvářet podmínky pro vznik plísní. Nemůžeme to ale svádět na výrobce oken, kteří musejí splňovat výrobkové normy.

Donedávna se řešily jen úspory energie, začíná se už na „správných“ místech mluvit také o vnitřním prostředí?

Až teď se začíná přístup měnit. Zdá se, že některé instituce problém pochopili. Např. Státní fond životního prostředí odborníky vyslyšel a zahrnul řešení problematiky větrání do podmínek pro čerpání dotace. Já si myslím, že je to správně, nicméně argumentace ve prospěch zdravého vnitřního prostředí je velmi obtížná. Šetříme, ale jinde než by se mělo…