Dnešní strojař musí být zároveň i designérem

Strojaři z pražské ČVUT se stávají specialisty na rekonstrukci historických výtahů. Největší problém historických rekonstrukcí? Sladit bezpečnostní předpisy s požadavky památkářů. „Čím komplikovanější úkol je, tím je pro nás zajímavější,“ říká Ing. Martin Janda z Fakulty strojní.

Když se před časem rozhodl pražský magistrát zrekonstruovat pater noster ve své budově na Mariánském náměstí, Bylo nutné najít nezávislého projektanta, který není spojen s žádnou z realizačních firem a je schopen zpracovat projekt a v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek stanovit předpokládanou hodnotu zakázky. Obrátili se proto na jednu z kateder Fakulty strojní ČVUT v Praze – na Ústav konstruování a částí strojů. Povídali jsme si o tom s Ing. Martinem Jandou, členem týmu, který se na projektu rekonstrukce podílel.

Proč byla potřeba k rekonstrukci pater nosteru spolupráce s výzkumným ústavem? Souviselo to s tím, že se nezachovala žádná dokumentace?

Ten důvod byl jiný. Byli jsme osloveni jako někdo nezávislý, kdo je schopen připravit podklady pro výběrové řízení, které magistrát potřeboval vypsat. Kdyby požádal jakoukoli firmu, aby připravila referenční nabídku, s kterou by pak mohli porovnávat ty další, nemohla by už ona firma podle zákona sama do výběrového řízení vstoupit.

Jak to celé probíhalo?

Vznikl tým tří lidí, kde jsem byl já a kolegové Lopot a Kamenický. Mým úkolem byly především koordinace jednání, správa podkladů, administrace projektu na straně ČVUT a pochopitelně jsem byl také zapojen do vyhodnocování technických informací a designového řešení výtahu. Nejprve jsme se šli na magistrát podívat, abychom viděli, jak dnes výtah vypadá, protože prošel určitou rekonstrukcí před patnácti, dvaceti lety, kdy byly vyměněny například všechny dřevěné obklady. Svým vzhledem ale výtah nezapadal do původního vzhledu magistrátní budovy na Mariánském náměstí. Udělali jsme si nějaké fotky a sešli se nad nimi. Kolega Lopot, jako člen týmu s největší technickou i designerskou zkušeností, poté v rámci naší interní diskuse představil několik designových nápadů, které jsme prodiskutovali a doladili tak, aby na jejich základě mohl kolega Kamenický vytvořit názorné virtuální modely, jak by výtah mohl vypadat, aby co nejlépe zapadal do prostředí budovy. Ty jsme poté předali magistrátu, kde je zkoumali památkáři, zda jim to tak bude vyhovovat. Když věc odsouhlasili, znovu jsme se šli na výtah podívat a zkoumali ho tentokrát spíše z mechanického hlediska, co bude například potřeba vyměnit. Většinu technických detailů pak zahrnul kolega Kamenický do modelu odsouhlasené varianty, abychom se mohli detailně zabývat konstrukčním řešením jednotlivých uzlů a komponent a měli tak kompletní podklady pro zpracování potřebné referenční nabídky. A pak už jsme mohli dát dohromady nabídku, kolik co bude stát – oprava motoru, výměna vodítek, výměna řetězů atd., plus kolik hodin práce bude potřeba. Sepsali jsme všechno do zprávy, kterou jsme předali magistrátu, a tím pro nás projekt skončil.

Vnímám strojaře jako techniky, proto mě překvapuje, jak velká část vaší práce spočívala v designu a že to byl dokonce bod, od kterého se začala odvíjet…

V dnešní době musí být i strojař konstruktér do určité míry designérem. Protože cena výsledného díla je dost závislá právě na designu, na tom, jaký použijete materiál, jakým způsobem zpracujete obložení, zda bude zahrnovat nějaké frézované prvky… Možnost vyhrát si zde s designem byla opravdu veliká. Vytvořit technicky téměř dokonalé dílo není kumšt, kumšt je vytvořit technicky dokonalé dílo, které je krásné a příjemné uživateli. Proto zejména v případě, kdy se také cena odvíjí od designového řešení, je zcela na místě začínat právě s ním. Společnými silami jsme připravili a Magistrátu předložili asi čtyři nebo pět variant, které poté připomínkovali památkáři. Ti pak měli drobné korekce, když se jim nelíbilo například barevné provedení nebo řešení některých lišt, jen opravdové detaily. 

Proč musel výtah projít rekonstrukcí?

Celá budova magistrátu už prošla rekonstrukcemi a výtah byl poslední věcí, která kazila celkový, jinak velmi pěkný dojem. Obložení výtahu pocházelo z předchozí rekonstrukce ze sedmdesátých minulého století, kdy se navíc nedbalo na vzhled a historickou hodnotu, byla čistě účelová. O vzhledu původního pater nosteru z první republiky se bohužel nedochovala žádná dokumentace. Nakonec došlo k výměně celého výtahu, aby byla zajištěna dostatečně dlouhá životnost.

Pomohlo vám, že i u vás na fakultě je v budově pater noster?

Občas ano, protože když jsme si někdy nebyli jistí, jak je některá věc provedená, jak vypadá, jak tedy co nejefektivněji provést její opravu, šli jsme se podívat na výtahy tady u nás.

Předkládali jste několik variant. Jste spokojeni s tou, kterou magistrát nakonec schválil, nebo jste se museli uchýlit k nějakým kompromisům?

Jsme vlastně více než spokojení, protože se realizovala ta nejlepší varianta. Na základě dohody s památkáři se upravovaly vedle barvy dřeva už třeba jen takové detaily, jako třeba dřevěné stěny výtahu, do kterých se vložila dřevěná kazeta s jinou strukturou dřeva, aby to hezky vypadalo a co nejdéle hezké vydrželo. Ke kompromisům jsme se pochopitelně museli uchylovat taky. Sahali jsme ale opatrně, aby cena zůstala realizovatelná. Jedna věc je totiž referenční nabídka, která je pochopitelně připravená mimo jiné se snahou zajistit co nejlepší cenu za dílo a druhá věc je realizace. A i tady měl Magistrát šťastnou ruku, protože vybraná realizační firma zjevně odvedla opravdu dobrou práci.

Tahle zakázka se zjevně povedla, s uznáním o vás psali i v médiích. Mělo to i jiný ohlas než „jen“ ten mediální?

Získali jsme na základě toho další tři zakázky na přípravu referenčních kalkulaci pro opravy výtahů, včetně opravy klasického, taky historického výtahu v budově Městské knihovny. Jde o výtah umístěný ve schodišti, které vede okolo výtahu. Naráží zde do sebe současné legislativní požadavky s představami památkářů i reálnými možnostmi a potřebami interiéru budovy. Výtah je zde nutné zakrytovat, což je ale potřeba udělat tak, aby to zároveň vyhovovalo památkářům, ale aby to také vyhovovalo normám – a to jsou většinou dva pohledy, které se diametrálně rozcházejí. Tenhle problém u rekonstrukce pater noster nebyl. Najít proto tahové technické řešení, které vyhoví všem uplatňovaným omezením a požadavkům, a ještě bude hezky zapadat do celkového architektonického řešení budovy, je velká výzva a to nás baví.