Fakulta strojní v datech

• 1707 – reskript císaře Svaté říše římské Josefa I. – zřízení Stavovské inženýrské školy v Praze

• 1795 - založil císař František I. „studijní dvorskou kommissi“ , která měla posloužit k „revidování veřejných učilišť“

• 1806- otevření zemského ústavu s názvem Königliche bömische Lehranstalt zu Prag (Královské české stavovské technické učiliště v Praze), František Josef Gerstner v čele ústavu, který měl „úkol povznésti domácí, vlastenecký průmysl vědeckým vyučováním“ Studium rozděleno do tří ročníků a osnovy schváleny 3.7. 1806. Výuka zahájena v listopadu 1806 pro 106 posluchačů.

• 1836 - prvním profesorem samostatné stolice stavby strojů jmenován Karl W e r s i n (1803 – 1880), který současně přednášel i fyziku. 1869/70 byl prvním rektorem nově vzniklého německého polytechnického ústavu v Praze, který se nazýval Deutsches polytechnisches Landes – Institut des Königreiches Böhmen.

• 1862 - navrhli profesoři Kořistka (1825 – 1906), Skuherský (1828 – 1863) a Jelínek (1822 – 1876), aby byla fyzika oddělena od mechaniky a aby se výklady z mechaniky rozšířily na dva ročníky tak, že by se v jednom ročníku vykládala část teoretická a ve druhém praktická (konstruktivní). Z těchto námětů byl ve školním roce 1862/63 uskutečněn pouze jeden – profesorem fyziky byl jmenován Karel Václav Zenger

• 1863 - schválen „Organický statut polytechnického ústavu království Českého v Praze“. Ústav, který sice od roku 1806 několikrát změnil jméno, v roce 1863 se nazýval Königlich böhmisches polytechnisches Landes-Institut in Prag (Královský český polytechnický zemský ústav v Praze), který se však průběžně kontinuálně vyvíjel. Organickým statutem byl Polytechnický institut již jasně deklarován jako vysoká škola. Na roveň byly postaveny oba zemské jazyky – čeština a němčina, do čela školy byl poprvé postaven rektor a škola rozdělena na čtyři samostatné obory – předchůdce dnešních fakult. Vedle strojního inženýrství to bylo stavitelství vodní a silniční, stavitelství pozemní a technická lučba. Výuka dle nového statutu byla ve všech oborech zahájena ve školním roce 1864. V roce 1864 se tak na Pražském polytechnickém institutu začalo strojírenství vyučovat na vysokoškolské úrovni jako samostatný obor. V souvislosti s tím je rok 1864 tedy pokládán za rok vzniku školy, jejíž přímou pokračovatelkou je současná Fakulta strojní ČVUT v Praze. Přednostou odboru strojnictví se stal Gustav Schmidt , profesor mechaniky, nauky o strojích a stavby strojů. Studium na strojnickém odboru bylo čtyřleté. Přednášené předměty byly rozděleny do dvou skupin. Mezi předměty první skupiny patřilo strojnictví (mechanika, nauka o strojích, stavba strojů, strojnická encyklopedie) a technologie strojnická. K předmětům druhé skupiny se řadily zvláštní přednášky o technologii strojnické, statistika a účetnictví, kromě jazyků. Velký důraz se kladl na „….praktická cvičení, exkurze ve strojnických továrnách, zaměstnání v strojnické dílně ústavu a na praktické zaměstnání v některé továrně strojnické“. Volba předmětů nebyla programem předepsaná a záleželo na uvážení posluchače, který ze zvolených předmětů ukončí zkouškou. Přednášelo se ve dvou budovách, a to v Dominikánské (Husově) ulici a v Odkolkově mlýně na Kampě. Počítalo se také s výstavbou nové školy na Karlově náměstí a s využitím bloku tak zvaných Karlových kasáren v dnešní Resslově ulici.

• 1864 - prof. PhDr. Karel Kořistka (1825 – 1906) byl jmenován prvním rektorem. Ústav byl rozdělen na čtyři studijní odbory. Přednostou I. odboru stavitelství vodního a silničního se stal Gustav Skřivan (1831 -1866), profesor matematiky, II. odboru stavitelství pozemního Josef Zítek (1832 – 1909), profesor architektury, III. odboru strojnictví Gustav S ch m i d t (1826 – 1883), profesor mechaniky, nauky o strojích a stavby strojů, a IV. odboru technické lučby Karl Balling (1805 – 1868), profesor chemie. Přednášelo se ve dvou budovách, a to v Dominikánské (Husově) ulici a v Odkolkově mlýně na Kampě. Počítalo se také s výstavbou nové školy na Karlově náměstí a s využitím bloku tak zvaných Karlových kasáren v dnešní Resslově ulici. Ústav řídil profesorský sbor společně a byla zajištěna rovnoprávnost obou zemských jazyků (němčiny a češtiny) ve vyučování i úřadování. Na takto reorganizovaný ústav (utrakvistický) mohli býti přijímáni pouze absolventi střední školy s maturitou nebo po úspěšné přijímací zkoušce. Studium na strojnickém odboru byla čtyřleté. Přednášené předměty byly rozděleny do dvou skupin. Mezi předměty první skupiny patřilo strojnictví (mechanika, nauka o strojích, stavba strojů, strojnická encyklopedie) a technologie strojnická. Gustav Schmidt přednášel v němčině stavbu strojů, česky přednášel nauku o strojích Čeněk Hausmann (1826 –1896) a Jan Tille (1833 – 1898) mechanickou technologii. K předmětům druhé skupiny se řadily zvláštní přednášky o technologii strojnické, statistika a účetnictví, kromě jazyků. Velký důraz se kladl na „….praktická cvičení, exkurze ve strojnických továrnách, zaměstnání v strojnické dílně ústavu a na praktické zaměstnání v některé továrně strojnické“. Volba předmětů nebyla programem předepsaná a záleželo na uvážení posluchače, který ze zvolených předmětů ukončí zkouškou. Státní zkoušky tehdy ještě nebyly zavedeny. Přednášky byly buď v češtině, nebo němčině, například v roce 1864/65 nebyly české výklady z předmětů stavba strojů a encyklopedie mechaniky. V roce 1866/67 byla stavba strojů rozdělena na dva běhy a přednášena opět jen německy.

• 1868 - utrakvistický ústav rozdělen na samostatný ústav český a samostatný ústav německý (již zmiňovaný Deutsches polytechnisches Landes-Institut des Königreiches Böhmen)

• 1869 - ustaveny dva samostatné profesorské sbory a od té doby začíná samostatná etapa Českého polytechnického ústavu království Českého. Prvním rektorem byl zvolen Čeněk Hausmann. Přednášky na strojním odboru zajišťovali dva profesoři – profesor Hausmann, který zároveň přednášel technickou mechaniku a stavbu strojů a profesor Tille přednášel mechanickou technologii. V roce 1869 přišel z curyšské polytechniky mladý profesor Salaba a přednášel stavbu strojů a encyklopedii mechaniky, které byly do té doby přednášeny pouze německy. Přestože byla první léta spojena s překonáváním velkých obtíží, znamenala začátek samostatné etapy české techniky.

• 1869 - založen první Spolek posluchačů inženýrství, který sdružoval studenty všech odborů české techniky.

• 1872 – zahájena stavba nové budovy české techniky na Karlově náměstí (projekt arch. Ullmanna, výzdoba prof. Arnošt Popp – alegorie Vědy a Práce). Výuka zahájena 1874/75. Rozdělení techniky však bylo podmíněno i úplným prostorovým oddělením obou nově vzniklých ústavů. Rozloha české polytechniky byla vymezena novostavbou na Karlově náměstí a na nároží Resslovy ulice, bývalé kasárenské budovy v Resslově ulici a na nároží na Zderaze, včetně kostela Karla Boromejského, a rozlehlého nezastavěného nádvoří, uzavřeného kostelem Petra a Pavla a obytnými domy na severní straně a budovou bývalého probošství na straně západní. Zároveň měla být urychleně provedena novostavba na Karlově náměstí. Původní projekt, navržený architektem Ullmannem, však počítal ještě s nerozdělenou školou a musel být přepracován. Výstavba byla naplánovaná zhruba na tři roky a proto se urychleně adaptovaly kasárenské budovy. Přednášet se v nich mohlo již ve školním roce 1870/71. Plánovaná novostavba se začal využívat o dva roky později, šlo o blok s průčelím do Karlova náměstí, který v podstatě stojí dodnes. Ovšem šlo pouze o část velkého projektu, který měl impozantní schodiště, vstupní halu a několik velkých poslucháren, k jeho dostavbě již nedošlo. Pro zajištění vyučování všech čtyř odborů však tehdy budovy stačily a samotný strojnický odbor měl dost místě pro své učebny i sbírky.

• 1875 - oba ústavy převzaty do státní správy. Nový název českého ústavu byl Cís. král. český polytechnický ústav v Praze.

• 1878 - zavedeny státní zkoušky a přesně stanoveny předměty první a druhé (závěrečné) státní zkoušky, která se skládala z části praktické a teoretické.

• 1883 - vyučovány ve strojnickém odboru předměty matematika, deskriptivní geometrie, fyzika, kreslení, geodézie, statika a dynamika, hydraulika, nauka o pružnosti a pevnosti, teoretická nauka o strojích, stavba strojů, technologie mechanická, encyklopedie chemie anorganické a organické, encyklopedie stavitelství pozemního, encyklopedie stavitelství inženýrského, účetnictví

• 1893 - posluchači strojního oboru založili svůj vlastní spolek s názvem SPSI (Spolek posluchačů strojního inženýrství)

• 1901 - zavedeny přednášky z elektrotechniky

• 1909 - rozdělení odboru na dvě samostatná oddělení – strojní a elektrotechnické

• 1914 - SPSEI (Spolek posluchačů strojního a elektrotechnického inženýrství)

• 1917 – císařské nařízení, opravňující k užívání stavovského označení „inženýr“

• 1919 – právo žen na řádné studium

• 1920 - schválen nový organizační statut. Česká vysoká škola technická přejmenována na České vysoké učení technické v Praze, tvořily ho jednotlivé samostatné vysoké školy (fakulty). Mezi ně patřila i Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství, děkan prof. Dr.Ing. Viktor Felber. Vysoké školy ČVUT mají „vzdělávati své posluchače k samostatné technické práci badatelské a tvůrčí příslušného oboru, připraviti je takto pro samostatnou technickou činnost navrhovatelskou, organisační, výkonnou, obchodní a právní a současně vychovávat jejich charakter“

• 1925 - první žena Albína Aloyová z Loun mezi absolventy – strojaři

• 1925 – základní kámen areálu v Dejvicích

• 1929 - zřízen při Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství dvousemestrový učební kurs pro letectví

• 1937 - zřízen při Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství jednosemestrový učební kurs pro radiotechniku

• 1939 - 17. listopadu 1939 uzavřeny české vysoké školy, nejprve na dobu 3 let, poté až do konce války. Za „politickou ilegální činnost“ byli z VŠSEL během války popraveni prof.Dr. Ing. Viktor Felber a asistenti Ing. Oldřich Mirtes a Ing.Oldřich Runa, další byli vězněni.

• 1945 - 1.6.1945 zahájen letní semestr na ČVUT, slavnostní zahájení výuky 4.6.1945

• 1948/49 – pro první ročníky začala platit nová pravidla. Celé studium se rozdělilo na studium základní a doplňkové a bylo prodlouženo na devět semestrů, poslední semestr pak byl vyhrazen pro diplomovou práci. Celkový počet hodin přednášek a cvičení se snížil na 30 až 35 hodin týdně, což předpokládalo redukci látky a vhodně kontrolované samostatné studium. Také termíny zkoušek byly předepsány tak, aby studenti v předepsané době studium skutečně dokončili. Reorganizace studia probíhala postupně, o něco později se studium prodloužilo na deset semestrů a učební plán denního studia předepisoval společnou výuku během prvních osmi semestrů z základním studiu. V devátém a desátém semestru se studium rozdělilo na specializace, kterých tehdy bylo dvanáct. Během hlavních prázdnin se konaly provozní praxe, byly součástí výuky pro studenty, kteří dokončili první ročník (praxe manuální) a třetí ročník (praxe konstrukčně technologická). Studenti pracovali po dobu čtyř týdnů ve vybraných pražských i mimopražských závodech v pracovních skupinách, vedených pedagogickými pracovníky fakulty. Po dobu této praxe dostávali stipendia nebo vyživovací příspěvky, nikoliv mzdu, protože účelem těchto provozních praxí nebyla výpomoc průmyslovým závodům, ale doplnění znalostí a vědomostí získaných na fakultě.

• 1947/48 - zřídilo Ministerstvo školství a osvěty na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství seminář „fysiky hmoty“ (atomové fyziky)

• 1948 – prověrky, 20% posluchačů Fakulty strojní vyloučeno ze studia. Studentské prověrky, které v tomto období probíhaly na všech našich vysokých školách, neznamenaly pouze prostou studijní selekci v našem školství, byly zároveň dovršením jedné etapy přeměny celé naší společnosti. Analýza dat posluchačů VŠSEL v tomto období, která byla provedena v rámci interního grantu Archivu ČVUT,však jednoznačně dokazuje, že VŠSEL obstála ve srovnání s jinými vysokými školami i v tomto těžkém období více než dobře.

• 1949/50 - zaveden ve všech ročnících povinný předmět společenské nauky

• 1950 - vydán první zákon o vysokých školách, po kterém následoval i nový statut ČVUT v Praze, které bylo do té doby tvořeno jednotlivými vysokými školami. Mezi ně patřila i Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství. Z Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství vznikly Fakulta elektrotechnická a Fakulta strojního inženýrství. Prvním děkanem FSI byl jmenován profesor Ing.Dr. Josef Šrejtr.

• 1951/52 - zahájen první ročník večerního studia, celkem bylo přijato 30 studentů

• 1951 – zavedena povinná vojenská příprava na VŠ, zřízena vojenská katedra

• 1952/53 - Dálkové studium i mimo Prahu v osmi konsultačních střediscích

• 1960/1961 – Fakulta ekonomicko-inženýrská sloučena dle příslušných směrů, které FEI zajišťovala, s ostatními fakultami ČVUT

• 1961/1962.-.jsou utvořena seskupení jednotlivých kateder

• 1963/1964 - jsou zavedeny směry studia: směr konstrukční, směr konstrukční tepelně-technický, směr technologický a směr ekonomický. Studium je rozděleno na základní (1. a 2. ročník) a směrové

• 1964 – část FS přestěhována do areálu v Dejvicích. Výstavba Dejvic ukončena 1967

• 1966/1967 - Fakulta měla 2 tzv. hlavní směry: Hlavní směr všeobecné strojírenství – F1 a Hlavní směr strojírenská výroba – F2 a ve směrech jednotlivé obory.

• 1967 – dokončena výstavba objektů FS ČVUT v Dejvicích

• 1967. – časopis „Buchar“ –studenti proti společenskému systému

• 1968 – studentská stávka na FS

• 1974/1975 - zavedeno diferencované studium pro mimořádně talentované studenty. Diferenciace je provedena buď v rámci daného oboru podle individuálního studijního plánu, nebo je výuka diferencovaná v rámci oboru, prozatím neuvedeného v nomenklatuře studijních oborů

• 1977/1978 - výuka počínaje 1. ročníkem zajišťována studijními obory podle nové nomenklatury oborů

• 1980 - název změněn na Fakulta strojní

• 1981/1982 - zavedeno čtyřleté a pětileté studium s rozdílnými studijními plány. Studijní obory jsou rozděleny na ty, které jsou zařazeny do čtyřletého nebo pětiletého studia.

• 1988/89 - Není již nově vypisováno studium večerní, jen dobíhá.

• 1991/92 - Je zrušeno čtyřleté studium a studium večerní. Na FS je zaveden v souladu s ECTS kreditový a jednicový systém pro hodnocení studijních výsledků, jsou zavedeny povinné, povinně volitelné, volitelné a doporučené předměty. V průběhu 3. studijního ročníku se studium dělí do oborů.

• 1993/94 - zaváděno studium magisterské (inženýrské) a bakalářské. Pro možnost přestupu ze studijního programu bakalářského na magisterský byl zaveden vyrovnávací ročník.

• 1994/95 - zavedeno studium v angličtině (základní etapa studia a vybrané obory)

• 1997 – Akreditace Fakulty strojní ČVUT v Praze

• 1997/98 - vznikají fakultní ústavy

• 1998 – Zákon č. 111/1998 Sb. – Zákon o vysokých školách

• 1999 – Akreditace habilitačních a jmenovacích oborů FS ČVUT

• 1999 – Statut Fakulty strojní – oficiální zrušení kateder a vznik ústavů FS ČVUT

• 1999 – zapojení do programu Výzkumných záměrů

• 2000 – Zákon 210/2000 Sb. – změny zák. č. 111/1998 Sb. – Zákona o vysokých školách

• 2000 – Zapojení do programu Výzkumných center na Fakultě strojní ČVUT v Praze

• 2001 – Zákon 147/2001 Sb. – změny zák. č. 111/1998 Sb. – Zákona o vysokých školách

• 2001 – Akreditace studijních programů a oborů Fakulty strojní ČVUT v Praze, strukturované studium. V magisterském studijním programu došlo k integraci oborů. Obsah více oborů byl zahrnut do jednoho. Aby studenti mohli dokončit studium ve dříve zvoleném oboru, jsou tyto obory uvažovány jako zaměření studia, pro které si odpovídající studijní plán student vytvoří vhodnou volbou nabídnutých předmětů nebo individuálním studiem.

• 2004 – Oslava 140. výročí založení Fakulty strojní (1864).

• 2005 – 5,5-letý magisterský studijní program přestává přijímat nové posluchače. Absolventi 4-letéhobakalářského studijního programu mohou pokračovat ve 2-letém navazujícím magisterském studijním programu, který má stejné studijní obory jako 5,5-letý magisterský.

• 2011 – Nově byly akreditovány 3 bakalářské studijní programy: Strojírenství (4-letý, 8-semestrový), Teoretický základ strojního inženýrství (3-letý, 6-semestrový) a Výroba a ekonomika ve strojírenství (3-letý, 6-semestrový). 4 magisterské studijní programy (2-leté, 4-semestrové): Strojní inženýrství, Inteligentní budovy, Jaderná energetická zařízení a Master of Automotive Engineering (tento program je přednášen pouze v anglickém jazyce). Doktorský studijní program (4-letý).

• 2012 – Ustavena 3 Centra Kompetence: Centrum kompetence automobilového průmyslu Josefa Božka, Pokročilé technologie pro výrobu tepla a elektřiny, Centrum kompetence - Strojírenská výrobní technika

• 2012 – Nově byl akreditován magisterský studijní program (2-letý, 4-semestrový): Letectví a kosmonautika.

Zdroj: privátní, archiv ČVUT v Praze, ČVUT 2002 (časopis), PhDr. Jiřina Masnerová
Doplněno a aktualizováno 2005, 2012