Aktuality

Výrobní kolokační centrum EIT (CLC) East ocenilo nejslibnější start-upy a scale-upy ze střední a východní Evropy (CEE) s řešeními pro zpracovatelský průmysl na svém BoostUp! CLC East 2022 ve Vídni. Start-up naší absolventky Megi Mejdrechové, získal 1. místo v kategorii "SwitchOn", programu EIT Manufacturing

Pět finalistů v kategorii "SwitchOn", programu EIT Manufacturing pro výrobní podniky v rané fázi, soutěžilo o finanční odměnu ve výši 5 000 EUR, kterou poskytla Vienna Business Agency. Start-up RoboTwin z České republiky, přesvědčil porotu svým řešením pro automatizaci a digitalizaci výroby v oblasti nátěrových hmot. Dalšími finalisty v kategorii SwitchOn byly společnosti Campfire Solutions (nista.io) z Rakouska, IMM-Data z Maďarska, Senseven z Rakouska a Silana z Rakouska. Vítězka kategorie SwitchOn Megi Mejdrechová, absolventka Fakulty strojní ČVUT v Praze, ze společnosti RoboTwin říká: „Bylo mi potěšením být součástí soutěže Discover Vienna:Manufacturing Edition společně s dalšími start-upy a scale-upy zaměřenými na výrobu! Velmi jsem si užívala setkání se všemi těmito inspirativními lidmi a učení se z jejich příběhů, sdílení společných překážek či starostí na naší cestě k podnikání a také sdílení motivace a nadšení dělat průmysl lepšími díky našim inovacím! My ve společnosti RoboTwin zavádíme robotiku napodobující pohyb a díky tomu automatizujeme a digitalizujeme výrobu v oblasti nátěrových hmot. Učíme roboty stříkat barvy tak, že jim jednoduše jednou ukážeme pohyb ruky lakýrníka. Vrcholem pro nás bylo vystoupení před porotou na veletrhu BoostUp! CLC East a získání prvního místa v kategorii SwitchOn.“

Více informaci o soutěži a oceněných podnicích se dozvíte ZDE.

S Megi jsme připravili krátký rozhovor

Strojírenství nestuduje moc žen. Ovlivnily vaši volbu studia technické hračky a hádanky nebo příbuzní?

Je pravda, že jsem jako malá měla doma i Merkur a Lego vesmírnou loď a podobné hračky po starším bratrovi, a samozřejmě mě bavilo si s tím hrát. Které dítě by to nebavilo? Myslím, že kdybychom přestali rozdělovat na „klučičí“ a „holčičí“ hračky a nechali děti od začátku si samy vybírat, bylo by nás dívek na ČVUT asi víc. Pro studium na Fakultě strojní jsem se ale rozhodla spíš intuitivně, ale brzo jsem zjistila, že je to super a že mi to dává hrozně moc možností, jak se realizovat.

Od diplomky sklízíte jeden úspěch za druhým. Je to důsledek cílevědomosti a soutěživosti nebo něčeho jiného?

Já jsem asi perfekcionista. Nerada dělám něco na půl, když vím, že mám na víc, a speciálně když mi na tom záleží. Ale soutěživá vlastně vůbec nejsem. Moji diplomku a ty všechny aktivity, které na ni navazují, soutěže, reprezentace, jsem nedělala proto, abych ukázala, že jsem v něčem dobrá. Dělám to proto, že chci inovaci z diplomky realizovat a dostat do průmyslu, aby tam skutečně pomohla něco změnit.

V diplomové práci jste řešila praktický a užitečný problém. Co vás přimělo jít neprobádanou cestou?

Zjistila jsem, že většina menších a středních lakoven pořád ještě lakuje ručně stříkací pistolí, což je práce v extrémním špinavém, nezdravém a nepříjemném prostředí. Rádi by výrobu robotizovali, ale dělají tak náročné výrobní operace, u kterých to do teď buď vůbec není možné, nebo je to extrémně drahé a neefektivní. Mým cílem tedy bylo tohle změnit, pomoct s procesem automatizace a snížit tak lidem množství hodin strávených v toxickém prostředí ruční lakovny. Nakonec jsem navrhla způsob, jak robotizovat malosériové průmyslové lakování efektivně a snadno a teď se ho snažím zrealizovat.

Vaše diplomka získala prestižní Cenu Wernera v. Siemense za nejlepší práci s tématem Průmysl 4.0 za rok 2020. Toto těžké téma, robotizace lakování, jste si vymyslela sama nebo šlo o návrh pedagoga?

Já jsem chtěla od začátku řešit reálný průmyslový problém a mít aplikovanou diplomku. Zároveň jsem ale chtěla, aby to byla výzva, která vyžaduje nějaké neotřelé řešení. Docela dlouho jsem proto diskutovala s vyučujícími a pár témat odmítla, společně jsme hledali dál. A nakonec jsem měla štěstí, že na Ústavu mechaniky Fakulty strojní zrovna bylo aktuální tohle téma, které mi skvěle sedlo.

Nabízí vaše práce řešení vhodné pro přímé průmyslové použití?

Od konceptu v diplomce jsem se dostala přes prototyp až k MVP,  Minimum Viable product, který jsem úspěšně testovala v reálném provozu dvou českých lakoven. Moje řešení je postavené na technologii motion tracking a imitace a umožňuje tak robotizovat i operace, které před tím zvládal dělat pouze člověk. Má obrovský potenciál pro malé a středně velké podniky, nejen lakovny, a podle toho i vypadá feedback, který od průmyslových partnerů dostávám. Produkt se jim líbí, protože řeší jejich reálný problém, a proto jsou i ochotní mě podporovat v dalším potřebném vývoji.

Bylo pro vás prestižní ocenění motivací k dalšímu studiu nebo k vědecké práci?

Pro mě jsou všechna ocenění a pozitivní zpětná vazba, kterou na RoboTwin projekt získávám, jen další motivací pokračovat v jeho vývoji a snaze dostat ho na trh, dostat ho do průmyslu.

Před časem jste prohlásila, že po magisterském studiu jste měla potřebu vyjet do světa a rozšířit své znalosti. Podařilo se vám studovat to, co jste chtěla – strojové učení a umělou inteligenci?

Strojové učení a umělou inteligenci jsem studovala ještě během magisterské etapy, kdy jsem díky ČVUT mohla vyjet na semestr do Singapuru a na semestr do Kanady. Po absolvování jsem pokračovala výzkumem v této oblasti na CIIRC ČVUT, kde jsem byla už jako student a ještě rok poté. Měla jsem ale pocit, že mi chybí bližší kontakt s průmyslem a to bylo pro mě důležité, protože i můj vlastní projekt je průmyslově orientovaný, už to není věda. Proto jsem si našla práci v jednom mnichovském startupu zabývajícím se robotikou, a to mi zase ohromně moc rozšířilo obzory.

Co v Mnichově řešíte?

Podílím se na vývoji softwaru pro autonomního mobilního robota „arculee“, který slouží jako chytrá manipulační jednotka do skladů a výrobních hal. Je to skvělá zkušenost. Kromě toho, že se rozvíjí moje schopnosti v programování, mám možnost hodně se inspirovat firemním prostředím, zažít ten životní cyklus start-upu, a to je skvělá škola. Hodně mi to pomáhá v pokračování s mým vlastním RoboTwin projektem.

Nedávno jste prošla Evropským Start Up Pre-akcelerátorem od EIT Manufacturing a váš tým, doplněný o bývalé spolužáky z fakulty, letos zvítězil na soutěži ViennaUP. Co to pro vás znamená?

Do evropského startup pre-akcelerátoru EIT Jumpstarter jsem se přihlásila se svými kolegy Ladislavem Dvořákem a Davidem Polákem hlavně proto, že jsem chtěla validovat, jaký má můj projekt potenciál. Společně jsme prošli programem školení a vypracovali různé podklady, které nám teď slouží jako základ další business strategie. Program je pro celou střední, jižní a východní Evropu, ročně se do něj hlásí přes 350 týmů a nám se podařilo v kategorii Manufacturing vyhrát grand finále, kde jsem náš projekt prezentovala.
To mě motivovalo – byl to signál, že děláme něco dobře – a proto v práci na RoboTwin pokračujeme. Nedávno se nám podařilo přesvědčit i odbornou porotu na startupovém festivalu ViennaUP ve Vídni. To byl velký úspěch, protože VeinnaUP je obrovká událost a město jí rezonuje celý týden. Navíc s námi prezentovali i „dospělejší“ firmy, které jsou se svým businessem dál. Ale my jsme zkrátka zaujali nejvíc.

Popište, prosím, téma a řešení, které vás ve Vídni přivedlo na stupně vítězů.

Ve Vídni jsem prezentovala náš startup RoboTwin, který jsme společně s kolegy založili po výhře v EIT Jumpstartru. Jde prakticky o realizaci konceptu, který jsem navrhla ve své diplomce, tedy nástroj na robotizaci ručních výrobních procesů. Pro začátek se zaměřujeme na průmyslové lakování. RoboTwin je HW a SW založený na motion tracking a imitaci, umožňující lakýrníkovi jednoduše učit roboty. Lakýrník nalakuje první výrobek v sérii a RoboTwin přitom snímá jeho pohyb. Data se pak automaticky zpracují a vygeneruje se řídicí program pro robota. Díky tomu může lakýrník do robota přímo přenést svoje zkušenosti a znalost technologie a je tak schopný automatizovat výrobu i těch nejsložitějších produktů, navíc bez nutnosti najímat si programátora robotů. Další výrobky v sérii pak dělá robot a lakýrník nemusí ztrácet čas rutinní a nezdravou prací v lakovací kabině.

Z vašich prací se zdá, že vás baví kreativní řešení technických problémů. Co byste vzkázala dívkám, které považují strojařinu za špinavou a nudnou práci?

Osobně si myslím, že spousta lidí má zastaralou představu o tom, co strojírenství znamená, a i proto se k nám hlásí tak málo dívek. Slévání a sváření určitě není pro každého, ale třeba autonomní auta nebo inteligentní roboti? To je všechno čistá práce, zajímavá a kreativní.
 

FOTO: (c) Matthias Heschl