Aktuality

Děkan Fakulty strojní ČVUT v Praze, prof. Valášek připomněl 12. listopadu 2020 divákům České televize výročí prvního umělého zasněžování v Čechách. Bylo to před 55 let na telnické sjezdovce u Ústí nad Labem.

Telnickému lyžařskému klubu pomohl prof. Vladimír Chlumský, odborník na kompresory a chladicí zařízení. Po několika úspěšných pokusech na dvoře Fakulty strojní na Karlově náměstí pomohl severočeským lyžařům upravit sněhové dělo dovezené z Rakouska a pak vyrobit ještě další tři. V tehdejším celém socialistickém bloku tak byli Češi první a v Evropě používalo sněžná děla jen několik alpských středisek.

Záznam rozhovoru s děkanem Fakulty strojní, prof. Valáškem najdete zde.

Rozhovor uvádíme také v textové formě.

Jak se sněžné dělo do Československa dostalo a jak obtížné to s ohledem na tehdejší dobu bylo?

Sněžné dělo bylo zakoupeno v Rakousku.

Jak se k němu stavěl tehdejší režim? Viděl pro ně využití?

Historické detaily nevím. Začal být nedostatek sněhu v Telnici. Měl tam trénovat národní tým.

Sněžné dělo bylo tehdy ještě poměrně mladá záležitost. Kde se objevilo vůbec poprvé?

Vědecký tým Kanaďana Raye Ringera zkoumal ve 40. letech 20. století vliv námrazy na funkčnost leteckých motorů. Pokus se mu ale nepovedl a místo plánované námrazy náhodou vyrobil sníh. Pod tlakem rozstřikoval vodní mlhu do proudu podchlazeného vzduchu, zmrzla na krystalky ledu podobné přírodnímu sněhu. Výsledek nepatentoval, jen se o výrobě sněhu zmínil jen v jednom z článků.

V Connecticutu byl nedostatek sněhu v lyžařském areálu a přelomu 40. a 50. let použili k zasněžení sjezdovky rozdrcený led.

A stejný nedostatek sněhu ve Spojených státech na přelomu 40. a 50. let narušil obchod Američanům Artovi Huntovi, Davu Richeymu a Waynu Piercovi, kteří vyráběli a prodávali lyže. Wayne Pierce tak prý jednou po příchodu do práce zavolal na své kamarády, že ví, jak by se dal vyrobit sníh. Vzal starou zahradní hadici, kompresor a rozprašovač a v březnu 1950 se mu s primitivním zařízením složeným z těchto částí podařilo vyrobit sníh. A v dubnu 1954 si první sněhové dělo na světě nechali patentovat.

Průkopníci umělého zasněžování ale dlouho v oboru nezůstali a v roce 1956 svou společnost prodali. Umělé zasněžování ale díky nim poté zajistilo hladký průběh zimních olympijských her ve Squaw Valley roku 1960 a od 70. let se již zasněžovalo ve velkém po celém světě.

Nedostatek sněhu postihl také lyžařské středisko v Telnici. Proto místní lyžařský klub dovezl první československé sněhové dělo z Rakouska. Pod vedením profesora Fakulty strojní ČVUT prof. Chlumského bylo upraveno pro místní podmínky a tým poté vyrobil ještě další tři děla. Pod sjezdovkou bylo protaženo 500 metrů potrubí a areál byl vybaven kompresorovou strojovnou, nádrží na vodu s čerpadly a chladicím zařízením. To právě bylo doménou prof. Chlumského. Československá premiéra výroby umělých vloček proběhla 12. listopadu 1965. Poněkud se to pokazilo tím, že ten den nakonec normálně sněžilo, ale i tak se umělé dělo stalo senzací. Bylo to první sněhové dělo v socialistickém bloku. 

Jak se umělý sníh tehdy vyráběl?

Voda je z vodní nádrže pumpována do trysky děla a do té je současně kompresorem pod velkým tlakem pumpován podchlazený vzduch. Ten způsobí, že se voda při vystřelení z děla rozprskne na obrovské množství malých kapek, které ve studeném vzduchu krystalizují a na zem dopadají již ve formě vloček.

Jaké neduhy měla první sněhová děla?

Neduhy výroby umělého sněhu jsou velká spotřeba energie a i vody, z níž jen část se promění na sníh.

Technický sníh jako takový se v Československu objevil ještě dřív než sněžné dělo. K čemu?

K výzkumu. Zasněžování je založeno na rozprašování vody, do které je vháněn pod tlakem podchlazený vzduch. Kapičky vody pak ve studeném vzduchu krystalizují a dopadají na zem ve formě sněhových vloček. Proto se tomu věnoval prof. Chlumský - přední odborník na kompresory a zakladatel oboru "Chladicí zařízení a kompresory" na Fakultě strojní ČVUT v roce 1952. Pamětníci vzpomínali, že Prof. Chlumský pokryl umělým sněhem celý dvůr areálu fakulty na Karlově náměstí.

V čem jsou dnes sněhová děla lepší?

Dnešní děla snížily spotřebu energie i vody. Dělají to tak, že část vody se rozpráší bez stlačeného vzduchu jednak ventilátorem a jednak rozprašovači. A teprve do rozprášené vody se vhání stlačený podchlazený vzduch. Tím je třeba méně vzduchu a méně energie a více a lépe rozprášené vody se přemění na sníh. Je řada patentů a známe ze sjezdovek dvě konstrukce – dělo s ventilátorem nebo tyče jen s tlakovým vzduchem.

Používají se při výrobě technického sněhu nějaké chemikálie a škodí nějak přírodě?

Ano, užívalo se přidávání aditiv organického i neorganického původu pro usnadnění mrznutí vody. Směs vody a chemikálií mrzne i při vyšších teplotách sněhu.  V Alpách je to nyní zakázáno a používá se prý jen čistá voda.

Jaké má technický sníh vlastnosti oproti přírodnímu sněhu?

Rozdíl mezi technickým a přírodním sněhem je ve velikosti a struktuře sněhových vloček a hustotě výsledného sněhu. Technický sníh má vločky s kulovitým tvarem o rozměru 30-350 mikrometrů a hustotě 300-500 kg/m³, zatímco přírodní sníh má vločky s hexagonálním tvarem o rozměrech 50-100 mikrometrů a hustotě 10-80 kg/m³. To je ten krásný prašan. Umělý proces tvoření vloček však probíhá přibližně 20x rychleji než v přírodě.

Toto je také vzpomínka na Prof. Chlumského. Na konci bych chtěl zdůraznit, že zajímavý výzkum s vodou a chlazením probíhá na Fakultě strojní ČVUT i v dnešní době. Provádí ho Doc. Matuška z Ústavu techniky prostředí. Na ČVUT bylo vyvinuto zařízení SAWER, které vyrábí ze vzduchu vodu a je hlavním exponátem v pavilónu České republiky na světové výstavě v Dubaji.