Aktuality

Někteří studenti Fakulty strojní ČVUT v Praze překvapují svým zápalem i své profesory a školitele. Jedním z mnoha příkladů je Bc. Petr Červenka, který studuje materiálové inženýrství na Fakultě strojní ČVUT v Praze a zaměřuje se na jaderné materiály. Jeho hlavní motivací bylo zkusit studium na nejlepší univerzitě a to se mu podařilo. Na mimořádně prestižní Massachusetts Institute of Technology: MIT, poznal zapálené pedagogy i kolegy a měl možnost zapojit se do významných projektů. Možnost absolvovat alespoň pár semestrů na prestižních univerzitách pokládá za otevřené dveře pro profesní rozvoj každého studenta. Přečtěte si, co o své kariéře sám říká.

Jaké je vaše studijní zaměření a jak jste se na Fakultě strojní ČVUT v Praze dostal k jaderným materiálům?

Jsem v posledním semestru magisterského studijního programu Výrobní inženýrství, konkrétně se specializuji na materiálové inženýrství a za svoji základnu považuji Ústav materiálového inženýrství na Karlově náměstí. K jádru ale nemám daleko, dostal jsem se k němu skrze povlaky palivových tyčí, které byly tématem mojí bakalářské práce. Další vhled do jaderného inženýrství jsem pak získal např. na Letní univerzitě přímo na elektrárně v Dukovanech.

Podle Instagramu jste procestoval ze studijních důvodů několik zemí. Hledal jste ideální univerzitu anebo jen rád poznáváte svět? 

Když se nad tím ohlédnu, tak tomu sám nemůžu uvěřit, jakých možností se mi dostalo. Hlavně v počátcích studia jsem míval potíž obhájit si všechny ty hodiny strávené nad teoretickými úlohami. Myšlenka, že skrze studium můžu poznat svět, mě upřímně motivovala. Zajímalo mě, jak probíhá výuka na předních světových univerzitách a jaké jsou tam na studenty kladeny nároky. Překvapilo mě, že studium bývá mnohem méně svázané pevnými požadavky na konkrétní znalosti. Dalo by se říct, že univerzita slouží spíše jako nástroj, jak rozvíjet studenty v samostatné práci. Kromě žebříčků jsem se snažil rovněž brát v potaz i nabízené předměty a lokalitu.

Vycestovat skrze studium je ohromná příležitost. Člověk se ocitne v úplně jiném prostředí a je jen na něm, jak se k tomu postaví. Zahraniční univerzity mnohdy nabízí studentům kombinovat různé předměty napříč fakultami, což je skvělá možnost naučit se něčemu dalšímu proti domácímu studijnímu plánu. Zároveň to umožňuje pracovat komplexněji, na semestrálním projektu se podílí lidé se znalostmi techniky, designu, ekonomie či programování.

Poznávání světa je samozřejmě součásti těchto výjezdů a není vždycky snadné soustředit se, když se za oknem střídají mrakodrapy, džungle, pláže, opice, tajfun nebo je tam zrovna -35 stupňů. Plno věcí občas nejde podle plánu, a kromě studia je potřeba se vyrovnat s různými novými situacemi, ale člověk díky tomu získá nad spoustou věcí nadhled. Nakonec, jak lépe docenit bydlení v Česku, než po zkušenostech s hongkongským nano bytem o velikosti tři metry čtvereční?

Na kterých univerzitách jste studoval a s jakým studijním zaměřením?

Během bakalářského studia jsem skrze Erasmus+ na rok vyjel na technickou univerzitu do Vilniusu, hlavního města Litvy. Byl jsem zapsán na strojní fakultě, a jelikož nám škola umožňovala kombinovat předměty z více fakult, jeden semestr jsem věnoval převážně výrobním technologiím a metrologii a druhý semestr zaměřil více na průmyslový management a podnikovou ekonomii.

Během covidu jsem využil příležitosti strávit dva krátké, ale zato velmi intenzivní výjezdy skrze program Athens. Ve Francii na Arts et Métiers ParisTech jsem absolvoval kurz zaměřený na mechanické vlastnosti polymerů a kompozitů, na polytechnice v Bukurešti se seznámil s aplikací biopolymerů v tkáňovém inženýrství. Vzhledem k tomu, že polymery a kompozity nejsou hlavní náplní mého studijního programu, tak to byl velmi zajímavý vhled do jejich praktické aplikace, například v Paříži jsme prováděli zkoušky na kompozitní nádobě pro vodíková auta.
Od prváku jsem snil o tom, že se jednou dostanu na některou z nejlepších škol, a to se mi splnilo v posledním ročníku. Půlrok v Hongkongu mi nejprve stornovali čtyři dny před odletem kvůli tehdy nové omikron variantě koronaviru, ČVUT mi ale umožnilo výjezd přesunout na další semestr, za což jsem vděčný a rád bych tímto rektorátu poděkoval. Na polytechnické univerzitě jsem se tam věnoval obnovitelným zdrojům energie a pokročilým výrobním technologiím od laserů po 3D tisk. Těsně před odletem do Hongkongu mi pak byla nabídnuta výzkumná stáž na MIT zaměřená na nové materiály jaderného paliva, kde momentálně pracuji na své diplomové práci.

Jak se Vám podařilo přijetí na prestižní MIT? Musel jste předložit nějaký úspěšný projekt nebo doporučení?

Měl jsem to štěstí, že ihned po návratu z Erasmu jsem dostal nabídku podílet se na výzkumu nových materiálů palivového pokrytí v bývalém ústavu jaderných paliv v Praze na Zbraslavi. V UJP Praha jsem se stal členem výzkumného týmu zirkoniových slitin, během půl roku vytvořil bakalářskou práci a následně mi byl nabídnut hlavní pracovní poměr. Vzhledem k online výuce a velké míře flexibility a tolerance jsem se mohl více než tři roky podílet na experimentální práci, získat vhled do problematiky jaderných paliv a zároveň výsledky výzkumu prezentovat skrze mezinárodní konference a články. Díky těmto zkušenostem jsem pak byl doporučen pro tuto výzkumnou stáž, přijetí probíhalo skrze videohovor s panem profesorem Shirvanem, který se zajímal o moje dosavadní zkušenosti v oblasti testování palivových materiálů.

V čem vidíte největší rozdíl mezi studiem v USA a v ČR?

V první moment mě překvapilo, jak velký je zdejší kampus. MIT se skládá z bezmála dvou set budov, přitom studentů je zde méně než na ČVUT. Jsou zde špičkové laboratoře a vědecká pracoviště, přičemž studenti jsou hluboce zapojení a v jakoukoli denní i noční hodinu se zde podílí na výzkumu. Zároveň je tu pro ně nachystán prvotřídní servis, od různých studoven po komunikační oddělení, aby publikace třeba zbytečně nesrážela jazyková bariéra. Není snadné se sem dostat, ze stovky uchazečů jich uspěje méně než sedm, což se odráží na odhodlání, které tu z kolegů čiší.

MIT je zřejmě dost kosmopolitní. Překvapilo Vás nějak prostředí, zvyklosti nebo jednání kolegů a pedagogů?

MIT je vysoce výběrová univerzita, proto se od studentů očekává velká míra samostatnosti a vlastní iniciativy. Jinými slovy tu nic nedostanete naservírované zadarmo. Pedagogové i studenti spolu jednají rovnocenně jako tým. Lidé tu jsou motivovaní a zapálení pro to, co dělají. Je to úžasné prostředí a společnost, kde se rozvíjet. S tím se váže i velká míra zodpovědnosti. Je to pro mě pocta tu být a vážím si této příležitosti, ale zároveň k tomu přistupuji s pokorou a je to i velká výzva a zkouška a budu se snažit, abych tu obstál.

Souvisí se studiem také povinnost podílet se na výzkumných projektech?

Pro mě rozhodně, jelikož výzkum je hlavní náplní mého pobytu tady. U full-time studentů záleží na ústavu, na kterém studují, ale zpravidla ano. Studenti se tu dělí na undergraduate, tzn. bakaláře, a graduate, jelikož doktorské a magisterské studium bývá propojeno (s možností skončit po dvou letech s magisterským diplomem). Výuka mnohdy probíhá ve velmi úzkém kruhu třeba jen čtyř, pěti studentů, v hodinách je kladen důraz na teoretickou stránku věci a studenti si následně látku procvičují skrze složité a rozsáhlé úkoly a samostatné projekty.

Graduate studenti běžně tráví mimo studium čas v laboratořích, mají vlastní kancelář, jsou zapojení do projektů a podílí se na vědě. Zapojení do výzkumných projektů umožňuje získat kvalitní a vysoce ceněnou praxi a zkušenosti, na druhou stranu je to vykoupené velice náročným časovým rozvržením, které vyžaduje hodně úsilí a disciplíny. MIT je o příležitostech a pokud se člověk chce angažovat, má dveře otevřené.

Čemu jste na MIT věnoval nejvíce úsilí?

Zatím mám za sebou první měsíc a mojí denní náplň tvoří hlavně různá školení a zaučování se pro práci na různých zařízeních. Konkrétně se věnuji termomechanickému chování a charakterizaci tzv. Accident-Tolerant Fuels neboli paliv se zvýšenou odolností vůči havarijním situacím. Existuje množství konceptů v různém stádiu vývoje, záběr zdejší stáže je proto široký. Kromě mechanických zkoušek trávím hodně času i na elektronových mikroskopech, pracuji na vývoji nového povlaku a později bychom chtěli materiály podrobit i ozařovacím experimentům. Při tom všem si snažím hlídat všechny formální náležitosti a papírování, se kterými je pobyt v USA spojen a rozhodně jich není málo. Na druhou stranu to beru pozitivně, myslím si, že to člověka naučí samostatnosti a vlastně mě baví zdolávat tyhle malé výzvy.

Na které univerzitě jste získal nejvíce znalostí a dovedností?

Z každé univerzity jsem si odnesl něco jiného. Asi je takto nedokážu seřadit, protože studium v zahraničí člověku dává navíc ohromný přesah mimo klasické osnovy vzdělávacího systému – nevím, jak proti sobě zařadit, že jsem v Litvě získal jistotu plynule hovořit anglicky, v Hongkongu skrze týmovou práci s místními studenty poznal zcela jinou mentalitu a přístup k práci, nebo po cestě do Ameriky zvládl projít ohromným byrokratickým řízení. Jsem za tyto nenahraditelné zkušenosti moc rád a věřím, že dohromady pomáhají dotvářet můj profil absolventa nad rámec klasických znalostí strojního inženýrství.

Petr ještě dodává: Děkuji ČVUT za podporu a možnost absolvovat všechny tyto studijní stáže. Závěrem bych rád motivoval ostatní studenty, aby se výjezdů nebáli a šli do toho. Jakmile jednou vyjedete, zjistíte, že těch příležitostí tam venku čeká najednou mnohem více a kdo ví, jaké všechny dveře vám to pomůže otevřít. Skrze studium či výzkumnou činnost můžete vyrazit kamkoli, i když se to na začátku může zdát nedosažitelné. Z Bostonu zdraví
Petr Červenka